Smutný příběh Gerty Schnirch

28.05.2014 13:36

 

    Pochod smrti. Brněnští Němci jsou odsunuti směrem na Vídeň. Dojdou do Pohořelic. 1700 mrtvých. Alkohol, násilí, úplavice a tyfus. Otázky viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci. Román, který v českých podmínkách otevřel bolavé rány českých dějin. Příběh nastavující nemilosrdně zrcadlo českému poválečnému jednání. 

    Na první pohled se u příběhu zdá, že se bude odehrávat během několika dnů pochodu smrti. Není tomu ovšem tak. Autorka svůj příběh rozklenula do několika časových rovin. Od osvobození Brna Rudou armádou až po Sametovou revoluci.

    Široce rozevřený román se autorce daří držet ve správných kolejích. Společně s hlavní hrdinkou Gertou Schnirch se neobyčejně plasticky a působivě zúčastníme pochodu smrti, záchrany v podobě nucených prací na venkově, vykoupení bývalou láskou, která se nakonec za velmi dramatických okolností stává jedinou. Čtenáři budou dále svědky příběhu Gertiny dcery, nejdříve uvědomělé komunistky a následně podváděné ženy v novém demokratickém zřízení.

    

 

    Gertina vnučka se i přes počáteční neshody stane neúnavnou bojovnicí za nápravu babiččiny a potažmo maminčiny křivdy. V románu však také najdeme slabá místa, která příběh narušují, či  chronologii čtení výrazně přerušují, když musíte knihou listovat směrem dozadu pro připomenutí o čem je vlastně řeč. To se týká například jednání některých postav. Ty do příběhu zasáhnou, aby z něho opět rychle odešli. Kateřina Tučková rozvine spoustu dalších lidských příběhů, jež ale následně nijak nevysvětlí. A je jich bohužel dost.    

    Tučková se v knize nebojí ukázání metod mučení, či „her“ ve sběrných táborech. Čtenáře nešetří ani brutálními metodami usmrcování miminek i starších dětí, či znásilňování bezmocných žen opilými sovětskými vojáky.

    Střídání vypravěčských poloh i samotných vypravěčů v tomto románu není na místě. Kateřina Tučková se tímto tahem snažila docílit „objasnění“ předešlých situací. Bohužel ji to nevyšlo. Nejen, že nový vypravěč onu situaci nevysvětlí, ale spíše čtenáře zmate.

    Kniha je však také o netradičním vztahu matky a dcery ovlivněným omezeným prostředím, v kterém se jako české Němky vystrnaděné na okraj společnosti pohybují. Ale také o vzájemném nepochopení dvou generací, zatížených obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost díky společnosti. Autorka zkrátka do svého velkého románu zakomponovala více emocí a zápletek než se dalo prvoplánově očekávat.

    O kvalitách knihy svědčí ocenění Magnesia Litera Cena čtenářů a dále nominace na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Samotní historici o románu mluví jako o „velice povedeném“ (David Kovařík).

    Kateřina Tučková i přes to, že to sama tak určitě neplánovala, napsala román, který by se měl zařadit do povinné četby. Obzvlášť když víme, jak to u nás s překrucováním minulosti stále je.

Kontakt

Jan Hübsch jan.hubsch@seznam.cz